Marcelka byla tajemná. Tajemná jak Matta Hari a postavou připomínala sochu Svobody. Její dokonalé obaly na plíce mi nedávaly spát a toužil jsem s ní prožít tisíc a jednu vášnivou noc. Hýčkat a drtit ji ve svém náručí. Bloudit dlaněmi v hříšných záhybech jejího těla. Položit hlavu na opálenou kůži a nechat se kolébat výdechy jejího hrudníku.
Bohužel Marcelka o mě nejevila sebemenší zájem. Stejně, jako Eifelovka nejeví zájem o pouliční hydrant.
Její hlas připomínal temné mručení neukojené lvice a pohledem zapalovala mužská srdce tak lehce, jako mladý pyroman stodolu plnou slámy.
Co bych ji tak mohl nabídnout, aby mě vzala na vědomí? Když u ní neuspěl ani strýc Ota, který vlastnil kromě nablýskané felície i sbírku afrických motýlů a půl vinohradu v Mutěnicích. Průkaz mladého rybáře a neposkvrněné panictví ji patrně neoblouzní. Nezbývá, než si nechat poradit od zkušených.
Šerif pokýval moudře hlavou, plivnul na rozpálený výfuk mopeda až to zasyčelo a pravil: „Podívej, měli jsme sice vyrazit na víkend do tatrovického lomu, ale tohle je vážné a nesnese to odkladu. V sobotu vyrazíme do Karlových Varů. Projdeme noční lokály hotelu Pupp, nasákneme vůní drahých doutníků a parfémem lehkých žen. Protože chlap, který neprošel náručí hříchu, nemá u ženský, jako je Marcelka ani nulovou šanci".
„Jasně," třepal ušima Torpédo, jako by léta pravidelně navštěvoval vykřičené uličky v Hamburku. Jimm neříkal nic. Zasněně mhouřil oči, jako by sledoval něžné pohyby orientálních tanečnic. Dostal jsem chuť koupit mu vodní dýmku a turban. Bylo jasné, že jsem se svěřil odborníkům.
V pátek dopoledne jsem zrušil spořitelní knížku, do peněženky vložil dvě stě sedmdesát šest korun, oblékl bílou košili, proužkovanou kravatu a kárované sako. Puntíkaté ponožky a zelené tenisky dokonale doplňovaly můj zjev světáka. V lavoru, ve kterém babička dělávala bramborový salát pro celou naši rodinu, jsem spáchal hygienu, oholil si pečlivě všech patnáct vousů na bradě a vymačkal pár pubertálních uhříků. Do podpaží a rozkroku nastříkal jakýsi sestřin deodorant a vyrazil za kamarády, do víru rozkoše a života na vysoké noze.
„Proč nepřipažíš, děláš kulturistiku, nebo co"? Jimm byl děsně zvědavý. „Ne, žádná kulturistika, jen jsem si spletl intimspray s nějakým tužidlem na vlasy a teď to zaschlo". Torpédo mě přejel pohledem od pasu dolů, ale moudře neřekl ani slovo.
První potíže nastaly už při vstupu do podniku.
„Pánové", povídá mým kamarádům olivrejovaný portýr grandhotelu Pupp a ukazoval na mě, „s tím děckem vás tam nemůžu pustit". „Tady je luxusní noční podnik. Vybraný, luxusní noční podnik, frštenzi"?
Šerif se maličko zamračil a povídá: „Jestli jste luxusně vybraný, je celkem jedno, ale tady ten mrňous, co nemůže připažit je náš kámoš, víte? A sbírá v lázních poznatky pro diplomovou práci o vlivu termálních pramenů na žlázy s vnitřní sekrecí a zvýšení tvorby hormónů v nočním prostředí. Chápete, dobrý muži"? Potom jsme okolo zkoprnělého vrátného vešli do baru Florentina.
Mí přátelé zcela suveréně zamířili k baru a lehce se vyšvihli na vysoká sedátka. Chtěl jsem se taky vyšvihnout, ale jak jsem povyskočil, břinknul jsem hlavou do spodního okraje stoličky, až se mi před očima promítla mapa hvězdné oblohy. Chce to větší odraz, řekl jsem si a ze vzdálenosti pěti metrů jsem se rozběhl, odrazil a nebýt pohotovosti barmana, který mě chytil do náruče, skončil bych nejspíš ve vitríně mezi sbírkou destilátů.
„Čtyřikrát sifon", sdělil jsem udivenému zaměstnanci do tváře a škrábal se přes pult mezi kamarády.
Popíjeli jsem bublinky a se zájmem pozorovali přítomné dámy. V duchu jsem si maloval erotické orgie v hotelovém pokoji a ve zpocené ruce drtil svých dvěstě sedmdesát šest korun. V tom si Torpédo povšiml cikánské kapely, hrající v rohu lokálu. S gustem znuděného milionáře přivolal primáše, vzal si ode mne stokorunu a lehce ji připlácl na zpocené čelo cikánského barona. „ Do ouška! Montyho čardáš", poručil a slastně přivřel oči. Housle se rozběsnily, aby vzápětí propukly v tichý pláč. Tony se zadíraly pod kůži, jako tisíce jehel, v žilách se vařila mladá krev a v mozku běsnily tympány rytmem divokých hřebců. Lájoš hrál a vidina stokoruny na čele jej poháněla k nevídanému výkonu.
Když dozněl poslední tón a primáš otevřel oči, stala se neuvěřitelná věc. Kulhavý Jimm, který léta bydlel ve čtvrti, kde poměr obyvatel rómské menšiny byl v znatelné převaze proti bílé většině, tak můj kamarád Kulhavý Jimm opatrně sejmul ze zpoceného čela stokotunu a pečlivě ji uložil do peněženky. Potom tiše a vážně pronesl. „Bylo to moc hezké, ale chybělo mi tam bendžo". Zbytek si pamatuji jen mlhavě. Běh noční kolonádou, hlasité projevy v rómštině, natržené sako a duhový monokl pod pravým okem.
Za několik týdnů, zrovna, když jsem balil věci na sobotní toulání přišlo svatební oznámení. Můj strýc Ota si bere za manželku Marcelku. Dobře mu tak.
Publikované s povolením Vojtu Kiďáka Tomáška (www.vktomasko.net)
