OSAdníci - nielen o trampingu

Můj prst sevřela jsi v dlani
a pak dotkla ses mé tváře.
Zatím neřekla`s mi slovo ani
však z úsměvu ti sálá slunce záře.

Pevně svíraje v ruce otěže,
svého života byl jsem kočí,
pak spatřil jsem dvě modré protěže,
a utopil se v hlubině tvých očí.

Uvnitř vytryskl lávy plamen,
to láskou mi srdce zahořelo,
jsem tebou celý zmámen,
upsal jsem ti duši i své tělo.

Nevím, zda stačí na to pero,
vyjádřit, že jediná jsi mezi tisíci,
tak vyznávám se ti moje dcero,
zrozená teprve před pár měsíci.