obrazok
obrazok
obrazok   obrazok
obrazok
Chodníky v OSAde


Prihlásenie
Súkromné správy
WEBmail
Napíšte nám
Fórum
Fotogaléria
Návštevná kniha
Úschovňa súborov
Odporučte nás
Podporte nás


Zaslať článok
Archív článkov
Témy článkov
K stiahnutiu
Kalendár akcií
Banner k stiahnutiu


Vyhľadávanie
WEBové odkazy
Vyhľadávač spojov
Mapa sveta


Mapa stránky
Zoznam OSAdníkov
Štatistiky OSAdy
Otázky a odpovede
Kalendár akcií
december 2017
  1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Iné actions
Meniny
Narodky
Oslavy
Vander
Zo zvadiel
Oznámiť udalosť! Oznámiť udalosť!
Úschovňa súborov
Tvoja zložka ( upload/ ) neexistuje. Choď TU a vytvor si svoj ukladací adresár!
:: Póčo :.
Počasie Košice
obrazok Vandre: Volovskými vrchy přes 4 mapy
obrazok
Publikované: Nedeľa, 13.07. 2014 - 18:37:45 Od: Ago
Polienko z potuliek a vandrov

V sobotu ráno přijíždíme do Margecan tím nejlepším lůžkáčem v celé historii našeho putování. Nejenže tam bylo více místa, ale v noci fungovala i klimatizace a dalo se normálně spát. Velká pochvala.

V Margecanech máme čas a tak zkoušíme zdejší automatovou kávu na rozkoukání a pozorujeme nádražní cvrkot. Potuluje se tu spousta Ponků, ale kupodivu nás nikdo neotravuje. Za chvíli nám jede vlak do Gelnice , odkud zahajujeme vandrování. Ve vlaku se okamžitým rozčarováním stává mapa č. 115 (Šarišská vrchovina, Branisko(pravda, je z roku 1987)), kde má být zobrazena Gelnica, ale není. Sousedící mapa č. 136 (Volovské vrchy, Košice) přidává jen na záhadě, protože obě se odkazují do jakéhosi prostoru mezi mapami. Gelnica zmizela. Hic sunt leones.

1. den - Start z  meziprostoru

Vydáváme se po modré, která je oproti mapovým podkladům GPS přeznačena. Zkrátka vede úplně jinudy. Naštěstí je to po vrstevnici, tak ani moc nenadáváme. V Perlové dolině se na chvíli dotkneme asfaltky, abychom se vzápětí ponořili do stínu lesa s  parádním stoupákem. Začíná pršet a nasazujeme ponča. Díky pokrouceným bukům a snad i počasí mi les chvílemi připomíná atmosféru Bukovských vrchů.

Docházíme na Striebornú, kde pod přístřeškem trochu odpočíváme a svačíme. Tady měníme značku na červenou a pokračujeme na Kojšovku. Ponča se nám podaří sundat až po dalších 20ti minutách na louce u posedu. Ládujeme se müsli tyčinkou a vyrážíme dál. Když míjíme kótu Pri Obrázku, definitivně balíme ponča. Obloha je sice velmi syrová, zatažená, ale snad nebude pršet. Docházíme na Kojšovku a máme toho akorát. Dal bych si pivo. Jsme v mraku, dohlednost nic moc, ale neprší. Vyrážíme po žluté a jdeme pomalu hledat místo na přespání.

Přicházíme k chatě Erika s tím, že se zastavíme na jedno. Je to trochu přepych, protože čas se silně krátí. Alespoň si trochu odpočineme. Jsme jediní hosté. Během naší návštěvy se venku spouští prudký liják. Přes okno to ani nevypadá tak drasticky, ale bubnující zvuk doléhající zvenčí naznačuje, že máme obrovskou kliku. Ještě větší máme v okamžiku těsně před dopitím piva. Venku přestává pršet a obloha se trhá. Platíme a odcházíme.

Doba pokročila a stále ještě nevíme, kde složíme hlavu. V mapě je nejblíže před námi Orlí studna, ale nevíme, co nás tam čeká. U kóty Biely kameň, kde máme odbočit na zelenou, začne být Tomášovi to místo povědomé a vzpomene si, že nedaleko odsud už jednou spal. Odbočujeme na severozápad po modré a za chvíli docházíme totálně zdrchaní na sympatické místo, Macove lúky. Za chatou je ohniště a pod přístřeškem posezení. Hned vedle dobrý potok. Musíme uvařit čaj, abychom se trochu zmátořili. Za chvíli už vyskakují první plamínky a za nedlouho si vychutnáváme čaj. Tomáš se poté pouští do přípravy skvělé večeře. Mezitím nacházíme místo na spaní v nedalekém lesíku. Těsně před večeří si přilepšujeme medovinou a pak už s chutí do jídla.

2. den

Ráno mě probouzí zvuk motoru. Po cestě jedou lesáci, ale nevidí nás (jako vždy).

Obloha je zatažená. Po zabalení jdeme zpět k chatě, kde vaříme snídani. Nemáme přes sebou žádný cíl, takže nikam nespěcháme. Dohodli jsme se, že tento týden budeme improvizovat podle situace a momentálních dispozic. Vracíme se na hřeben a pokračujeme západním směrem po červené. Za chvíli se obloha trhá a dokonce vykukuje sluníčko, což je pozitivum ale ne sociální jistota. Cesta jde příjemným smíšeným lesem. Zakecáváme se a ztrácíme značku, což zjišťujeme až za delší dobu. Nechce se nám vracet, tak následuje orientace podle mapy a zjištění, že se nacházíme na úrovni pramene Tri studne. Jdu na průzkum a po cca 120 m vycházím u pramene. Po návratu pokračujeme původním směrem a podle odhadu za chvíli máme narazit na značku. To se také stane a vycházíme na Trohánce, kde jsou dva přístřešky a ohniště. V jednom přístřešku je posezení, v  druhém se nechá spát. Pramen je odtud cca 250 m. Tady se naobědváme. Přichází turista, který také vytahuje jídlo. Dávám se do řeči a dovídám se, že tu končí a jde na vlak do obce Medzev. Zase máme kliku. Během oběda se přižene mrak a prší. Bohužel tenhle déšť vypadá na delší dobu. Je příliš brzo, abychom tu zůstali, tak nasazujeme ponča a vyrážíme. Před námi není dlouho žádný pramen, tak za vrchem Ovčínec děláme vlevo bok a nabíráme kurs jih. Po kratším sestupu narážíme na cestu. Podle mapy je kousek od nás potok a další kousek má být budova. Průzkum vpřed. Nacházíme místo, kde kdysi stála budova. Teď je stržená, zbytky uklizené a základy připravené na novou stavbu. Vedle stojí funkční dřevník a co je hlavní, krásný pramen. Mezitím přestalo pršet. Je rozhodnuto. Tomáš našel kousek pod cestou velmi sympatické místo, tak vyrážíme stavět tábor. Dnes máme čas, tak si vynahradíme včerejšek. Vybíráme vhodné stromy a už to frčí zaběhnutým způsobem.

Postavit přístřešek, natáhnout hamaku, schovat věci pod přístřešek a já si připravuji věci na vaření. Při tom všem sbíráme dříví, děláme ohniště a nosíme vodu.

Trochu pofukuje vítr, tak rozbalujeme ponča a necháváme je roztažená doschnout.

První je - jako vždy - čaj. Obloha se mezitím vybrala a malinko se ochladilo. Blízkost ohně ale tuto maličkost vyrovnává. K tomu ještě velmi dobrý špek a slivovice a romantika je dokonalá.

Ještě musím dodržet slib, který jsem si dal a tak beru mýdlo a ručník a jdu spáchat celotělní hygienu. Dneska sice neteče moc teplá, ale celkový dojem z tohoto činu je povznášející.

Večeře se moc povedla a teď si jen můžeme vychutnávat okolní ticho a atmosféru ohně.

3. den

Ráno mě poprvé probouzí sluníčko. Je to úžasně optimistické.

Mapa říká, že tahle cesta vede po vrstevnici až před sedlo Jedlovec. Putování je velmi příjemné díky vrstevnici a široké cestě. Jdeme vedle sebe a žvaníme. Místy se otevírají pohledy na místa, kde donedávna stály stromy. Teď jsou tam planiny. Tedy v lepším případě. Asi po hodině přicházíme na místo, kde máme nejblíže k návratu na červenou. Šplháme do kopce a za chvíli jsme skutečně na značce, která padá chvílemi strmě dolů, aby zase vylezla nahoru. Cestou míjíme údajný pramen, ale ve skutečnosti je to prameniště. V sedle Jedlovec dáváme pauzu na jídlo a vytahujeme již třetí mapu. Je tu božský klid. Sundáváme boty a cpeme se. Konec naší siesty je narušen přívalovou srážkou, která naštěstí netrvá dlouho. Stejně musíme vyrazit. Cesta vede nejdříve do kopce a pak se přehoupne v  příjemnou vrstevnici, která nás zavede až k pramenu pod Lastovičím vrchem. Kombinace pohledu do mapy a na hodinky nám říká, že jsme dorazili k místu, kde budeme nocovat. Jdeme hledat flek na spaní, což se záhy jeví trochu jako problém. Mám chuť totiž, nocovat dnes na zemi a najít vhodný plac trvalo trochu déle, jelikož jsme na svahu. Začíná znovu pršet a tak narychlo stavíme první přístřešek, abychom se schovali. Je to jen tak tak. Déšť nabírá na intenzitě a tak vymýšlíme krizový scénář na večeři. Letos jsme totiž „odlehčili", takže nemáme ani jeden plynový vařič, ale jen jeden lihový. Naštěstí se asi za 20 minut počasí umoudří a můžeme dostavět tábor.

Při rozbalování věcí slyším podivný trhavý zvuk a plachtou na zemi, těsně vedle mého kolena projel několikacentimetrový střep. Okamžitě dávám všechny věci na stranu a jdu dělat detailní rozbor mé „postele", což se záhy ukazuje jako velmi moudré rozhodnutí. Za chvíli nacházím slušnou hromádku velkých střepů, ze které by se poskládalo několik zavařovacích sklenic. Později jich v okolí nalezneme několik vcelku. Představa, že by se mi některý z nich zaryl do zad, je dost morbidní. Teprve po opětovné kontrole podloží znovu natahuji plachtu a přesunuji nazpět věci. Tomáš se mezitím taky zabydlel, takže můžeme vyrazit na přípravu ohniště.

Tomáš se pouští do přípravy famózní kaše, která v  kombinaci s lančmítem neměla chybu. Dojem z počasí vylepšujeme několika doušky medoviny.

4. den

Ráno vypadá trochu šedivě, ale mraky se rychle trhají. Sluníčko už je venku a jen občas ho přikryje mráček. Cesta klesá dolů na Štós-kúpele. Pokračujeme po upravené lázeňské cestě, kde nacházíme krásně upravený pramen i s posezením. Cestou Tomáš fotí květenu. Za chvíli už jsme ve Štóském sedle u kostelíka sv. Márie. Cesta je tu kamenitá a jde do kopce. Dáváme pauzu na oběd a klasicky větráme nohy. Sluníčko nádherně svítí.

V dalším úseku nacházíme pramen nad Medvědí dolinou. Není nikterak silný, ale dostačuje. Vzápětí se vlevo objevuje nenápadná odbočka. Mapa napovídá, že by tam měla být nějaká stavba. Další průzkum to potvrzuje a nacházíme polovnickou chatu s pramenem, přístřeškem a otevřenou půdou, kde by se i dobře nocovalo. Časomíra (asi 14.00 hod.) ve spojení s  počasím nám ale říká, že je příliš brzy zakotvit, tak zkusíme dle mapy další polovnickou chatu.

Pozvolna stoupáme krpálem. Nalevo se objevuje upravený pramen. Chvilku nato jsme u chaty Skorušiná. Střecha svítí novotou. A nejen střecha. Záhy zjišťujeme, že na půdě je kompletně vyměněná podlaha za dřevoštěpku, zasazené nové okno, nově natažený komín, dole rozestavěné nové WC, příprava na výměny základových trámů a na novou budku na prameni. Rekonstrukce chaty má takovou úroveň, že nás okamžitě napadlo, zda po dokončení nezamknou také půdu.

Vedle ohniště je hromada dřeva ze staré střechy, které záhy ohřívá kotel na čaj. Znenadání začíná pršet. Schováváme se pod střechu, ale je to jen několikaminutová přeháňka. Obloha se už nevyčasuje, zůstává olověná šeď.  Na takovéto přeháňky máme mocné zaklínadlo. Po doušku slivovice jakoby se obzor vyjasnil.

Rekonstrukce půdy měla minimálně jednu nespornou výhodu - vyhnala všechny nezvané návštěvníky, takže se nekoná žádná myší hostina.

5. den

Ranním překvapením je sluncem zalité okolí. Venku už dupou brouci, řvou ptáci a smrdí kytky. Je poměrně brzy, ale sluníčko nás vyzývá k činu. Nutno přiznat, že dřevěná podlaha byla přece jen tvrdší než poddajná hamaka. Ale třeba balení nám jde mnohem lépe a rychleji. Chvíli po zabalení už hoří oheň a připravuje se ranní káva.

Po bohaté snídani se pomalu loučíme se skvělým místem a startujeme.

Před námi probíhá rozsáhlá těžba dřeva. Dokonce tak rozsáhlá, že je tu zřízena mobilní lanovka. Cesta je rozježděna od tažených klád, ale značka vede, bohužel, právě tudy. Přicházíme na neznámé rozcestí, které tu podle mapy nemá být. K červené se přidala žlutá a zelená. Podle GPS je vidět, že asi kvůli těžbě došlo k přeznačení trasy. Červená dělá na JV pod Osadníkem okliku, místo aby šla přes něj. Dost hrozná cesta. Všude jsou polomy. Konečně se vydrápeme někam nahoru a čeká nás neutěšený pohled na měsíční krajinu kolem. Jakoby tu dopadl Tunguzský meteorit, jen stromy jsou už odklizené, zůstaly hromady větví, vyvrácené pařezy a smutná atmosféra. To ještě netušíme, že příštích několik hodin strávíme právě v tomto prostředí.

Na chvíli vstupujeme do „normálního" lesa, ale idyla trvá jen pár set metrů. Pak zase napůl vypleněná krajina. Díky polomům se místy ztrácí značka. U Zelené skaly dáváme pauzu a vychutnáváme si sluneční paprsky a něco malého na zub. Za chvíli už scházíme k Pipitce. Je tu šikovně schovaný pramen s malou vydatností, ale lepší něco nežli nic. Chata je v zuboženém stavu. Začínají se honit mraky, tak raději vyrážíme, nevíme, kam se dnes dostaneme. U Malé Pipitky nás stíhá déšť, takže nasazujeme ponča. O půl kilometru dál, je zase sundáváme a posléze balíme úplně. Za Úhornianským sedlem se cesta vytrvale zvedá a vydrží ji to až k Bielym skalam, kde vidíme laně. Máme v nohách něco přes 20 km a ještě něco před sebou. V mapě jsme našli pod sedlem Krivé polovnickou chatu, tak zkusíme štěstí. V sedle Krivé nás opět vítá měsíční krajina. Ze vzpomínek krásný hluboký les s  měkoučkým mechem, pramenem a chaloupkou kde jsme dvakrát spali. Za chvíli míjíme pramen a jsme u chaty. Je otevřená a v dost děsném stavu. Po průzkumu okolí se přesunujeme kousek hlouběji do údolí, kde vedle bohatého potoka je i místečko na hamaky. Jsme pěkně utahaní a těšíme se do hajan.

Dřeva je všude kolem dost, tak jen postavit trojnožky a už se vaří večeře. Ta nás trochu vzpružila, přesto po nezbytném doušku medoviny rádi zaléháme.

Bublání potoka mě pomalu začíná obestírat a já se propadám kamsi do ráje.

6. den

Ráno musím vystrčit hlavu pořádný kus, abych viděl na oblohu. Je krásně modrá a o něco výše nad námi už září sluníčko. V noci trochu skráplo, takže je nádherný vzduch. Mechem porostlé balvany krásně vynikají, jakmile k nim dorazí zlatavé paprsky. Atmosféra místa ještě nabere obrátky, když ho provoníme ranní kávou. Za sebe musím říct, že tady jsem se vyspal nejlépe.

Máme před sebou poslední den a musíme se nějak rozumně přiblížit k  pidlivizaci. Po snídani nezbytná kontrola, zda máme vše a naše cesta pokračuje.

Stoupáme na Ramzovou a Tri chotáre. Slunce praží a cesta neštěstí vede ve stínu lesa. Asi za dvě hodiny přicházíme na Skalisko. Nahoře pěkně funí vítr, ale je nádherně. Najednou se tu objevuje asi 15 lidí. Podle oblečení a rozdováděných dětí asi nejdou zdaleka.  Po krátké pauze pokračujeme přes sedlo Volovec do bezejmenného sedla pod Čertovou holou, kde je 6ti cestí. Značka vede do kopce s polomy, takže volíme podhřebenovku, která slibně vede dost daleko. Jde se velmi pohodlně a máme i rozhled jižním až západním směrem. Po několika kilometrech přicházíme do dalšího sedla, kde je opět několikacestí. Naposledy měníme mapu a nabíráme nejpravděpodobnější kurs a zhruba po 100 m nacházíme čerstvé medvědí stopy. První v tomto pohoří. Sledujeme stopy na cestě a pozorujeme okolí. Po pár desítkách metrů stopy mizí mezi hromadami natahaných větví. Cesta zanedlouho končí uprostřed obrovské mýtiny. Musíme překonat asi 300 metrů oblézáním a přelézáním obrovských hromad větví, vyvrácených pařezů a kamenů. Poté nacházíme cestu se značkou, které se pak držíme až do sedla Súlová, kde odbočujeme na zelenou, směr Hnilec. Jsme utahaní a potřebujeme najít vodu. Kousek před vesnicí nacházíme krásný potok a posléze i skvělé místo v lese. Tak tady bude náš poslední tábor.

Celý den se těším, až se budu moct vycachtat ve vodě a teď nadešla moje příležitost. Beru propriety a jdu tělu i duchu dopřát zasloužené očisty.

Po večeři dopíjíme zbytek medoviny (slivovice došla už předevčírem) a dlouho kecáme.

7. den

Ráno je opět nádherné. V klidu vaříme poslední kávu a snídáme. Dnes nikam nespěcháme, stejně musíme kompletně přebalit batoh do vlaku.

Důkladně zaléváme a zahrabáváme ohniště. Pak už jen kontrola batohu, poslední ohlédnutí a vyrážíme na cestu domů.

První člověk, který nám v Hnilci kříží cestu, je kněz. Přemýšlím, jak by reagoval na naše spontánní „Ahoj". Nezkouším to.  Na nádraží nám počasí ještě ukazuje svou shovívavost. Za krásného sluníčka čekáme asi ¾ hodiny na vlak. Vypínám navigaci, která ukazuje hodnotu 108 km.

Těsně před příjezdem začne pršet a po nastoupení do vlaku následuje průtrž mračen. Přes okna vagónu není nic vidět přes valící se vodu.

Když se nám v Margecanech podaří koupit lůžka do Prahy, je vyhráno. Cestou do Popradu ještě zkoušíme fotit z vlaku osady Ponků, ale nic z toho není. Ještě malé rozpomenutí ve stanici Vydrník, kde jsme před „pár lety" začínali náš první vandr na Slovač (rok 1987).

V Popradu si dáváme něco malého na zub, pak se couráme centrem, vyhříváme na sluníčku, a když se chýlí k  západu, zalezeme do knajpy na pořádnou večeři. Vychází to tak, že platíme a právě zavírají. Posední cesta vede na nádraží vyzvednout věci z úschovny a vydržet do příjezdu vlaku.

A to je zase vše.



Poznámka: Další fotky naleznete ve Fotogalerii
 
Súvisiace odkazy
· Hľadaj v téme Polienko z potuliek a vandrov
· Hľadaj v článkoch od autora: Ago


Najčítanejší článok na tému Polienko z potuliek a vandrov:
6 nocí v hamace aneb Slanské vrchy 2013

Hodnotenie článku
Priemerné hodnotenie: 3
Hlasov: 2

Dobrý

Zvoľte počet hviezdičiek:

Vynikajúci
Veľmi dobrý
Dobrý
Priemerný
Zlý

Možnosti

 Vytlačiť článok Vytlačiť článok

Zdieľať na FB
"Volovskými vrchy přes 4 mapy" | Prihlásiť/Registrovať | 1 Komentár | Hľadať v diskusii
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.

Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosíme zaregistrujte sa

Re: Volovskými vrchy přes 4 mapy (Hodnotenie: 1)
Od: Kidak - Pondelok, 04.08. 2014 - 14:37:20
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu) http://www.osadnici.com
Az teraz som si vsimol ,,novy" clanok :) Mea culpa...
Velmi dobre citanie, niektore tebou opisane miesta Ago som si podvedome zivo predstavil vdaka spomienkam...
obrazok
OSAdníci.com
Powered by United Nuke
obrazok
obrazok obrazok ClankyOSAdne ForumK stiahnutiuPrihlasenienapis nam