Došel jsem si domů pro skleničku červeného vína, vzal šálu a čepici a potom přiložil ještě pár větviček do řežavých uhlíků.

Co je to za sílu, která nás tak přitahuje? To blikání uhlíků a omamná vůně hořícího a praskajícího dřeva. Myslím, že je to v člověku zakódováno od pravěku. Tiše jsem si pobrukoval jakousi melodii beze slov. Bylo v ní všechno. Otázky i odpovědi, moje touhy a sny a Bůh ví, co ještě.

Oblohou pluly hvězdy, a slabý větřík byl už cítit sněhem. Přitáhl jsem si vaťák blíž k tělu a trochu se napil vína. Na tváři jsem cítil teplo a odlesky plamínků se probíhaly po smutných a holých větvích magnolie. V dálce zaštěkal něčí pes a občas po silnici za řekou projelo auto. Jinak vládl neskutečný klid a mír. Takových dnů pořád je málo. Zpívám v jedné písničce. A tady to platí dvojnásob. Co všechno člověku v takový večer proletí hlavou. Vesmír nade mnou a klid v duši. Alespoň v ten okamžik. Uvědomil jsem si, co by za to někdo dal. Za ten klid.

Stmívalo se a voňavý kouř nasáknul do košile i do vlasů. V obýváku už určitě běžela televize, ale já si hřál prokřehlé prsty nad plamínky a nechtělo se mi domů. Oblékl jsem si starý vaťák, sedl na lavičku a pozoroval, jak plamínky tančí svůj bláznivý menuet. Tma pomaličku sedala do tůjí, naproti na hradbách se rozsvítily lampy a čas neslyšně plynul společně s řekou Ohří a hladivým větrem. Kdo ví kam?

Jaké je to ohromné bohatství. Jsem tedy boháč. Boháč ve vaťáku a kšiltovce. S prokřehlými prsty a poloprázdnou skleničkou laciného vína. Boháč se zasněnýma očima, které slzí, když do nich vítr nafouká trochu kouře. A dneska se nebudu sprchovat. To aby mi ráno polštář voněl od vlasů nasáklých dýmem z větviček jabloní a švestek. Uvědomuji si v ten krásný okamžik, že jsem šťastný. Z toho, že mám domov a někoho blízkého, z toho, že smím rozdávat v písničkách radost a naději, z toho, že ještě umím mít rád a umím lásku přijímat, z toho, že svět je krásný, když ho člověk pochopí.

A tak jsem si to všecko napsal, abych nezapomněl na jeden večer plný míru a vůně. Na večer kdy mě pohladil oheň a do duše vešel mír..
Vím já, co bude zítra?