Dnes při procházce mezi domy
slunce mi ukázalo cestu.
Svou vůní dýchly na mě stromy,
já otočil se zády k městu.
Pak šplhal jsem do hor vzhůru,
kde na štítech je z mraků vor,
jako světlo lampy vábí můru,
mým magnetem je rytmus hor.
Na voru z oblaků, po řece času,
vyplul jsem za třpytem rosy,
na loďce z ořechu u jezera Jasu
svůj duet zpívali si kosi.
K lenošení zve mě náruč mechu,
kolem vrcholy hor majestátně ční,
tichý les nabízí svou střechu,
opojen, zkouším kroky taneční.
Duchem na vandru zas,
tak vžil jsem se do role,
až vytrhl mě cizí hlas:
„Co blbneš, ty vole!"
